Story of Jacob

Jmenuji se Jakub Ševcovic, je mi 29 let. S portálem ChcemeUčit.cz jsem se domluvil, že se s vámi podělím o své zážitky a zkušenosti mladého učitele anglického jazyka. Nejsem žádný spisovatel, ale budu snažit napsat vše tak, jak mi to přijde na jazyk. Předem se omlouvám těm z vás, kterým nebude vyhovovat neformální forma, ale určitě to nechci psát jako seminární práci, těch jsem si ve škole užil až až. Chci se s Tebou podělit o svůj příběh, proč chci učit. V několika článcích na pokračování se pokusím nastínit své začátky jako studenta na střední škole i na naší univerzitě v Ústí nad Labem. Budu vyprávět i o tom, jak cesta do Ameriky změnila můj pohled na svět a budu věřit, že tím nikoho nepohorším. Napíšu i o tom, jak jsem během studia učil na částečný úvazek na základce a jak jsem se z budoucího tělocvikáře stal angličtinářem. Zmíním se o mém působení na dánské a české základní škole a konečně vysvětlím, proč jsem se rozhodl odjet učit angličtinu do Číny, odkud vám teď píšu.

Díl 5.: Proč Čína?

Díky svému dřívějšímu působení na dánské základce jsem si dokázal něco našetřit. Neměl jsem ale pocit, že můžu jako učitel dále růst i přesto, že jsem učil na nejlépe vybavené základce. Troufám si dokonce říct, že i nejlepší (co se týče výuky angličtiny). Asi nenajdeme mnoho škol, které organizují každoročně 2-3 výměny s partnerskými školami. Je to taková malá obdoba Erasmu, na který jsem nikdy osobně nejel, což je jedna z mála věcí, které vážně lituji. Tak jsem tuto příležitost vycestovat dopřál alespoň mým žákům. Kéž bych mohl zažít to, co oni v 6. nebo v 7. třídě. Uvědomil jsem si, že já jsem vyjel a objevil svět de facto až cestou do USA. A nakonec i mezinárodní projekty mezi školami v EU už mi přestávaly stačit…

Pokračovat ve čtení

Díl 4.: Dánsko – zkušenost k nezaplacení

Tentokrát se zaměřím na výzvu, která mne potklala coby učitele angličtiny. Vždy se mi líbil model programu Erasmus (dnes Erasmus+, což je studium nebo pracovní stáž na zahraničních vysokých školách či institucích). Snažil jsem se proto vytvořit něco podobného pro mé žáky na základní škole. S pomocí jednoho z rodičů a jeho pracovního kontaktu jsme na ZŠ Stříbrnická navázali kontakt se školou na severu Dánska. Během studia a mého částečného úvazku se nám podařilo uskutečnit několik vzdělávacích a poznávacích výměn. Je pravda, že mě to stálo dost volného času a úsilí vše vykomunikovat, naplánovat a s rodiči domluvit. Bez podpory vedení školy si můžeš plánovat, co chceš, ale výsledek tě rozhodně neuspokojí. Já měl ale zelenou. Od počátku jsem si vše zařizoval a organizoval sám. Školu to tedy nezatěžovalo, a tak nebyl s ničím problém. Postupně jsem se snažil zapojit mé služebně starší a zkušenější kolegy a trochu rozdělit práci. Z pozice syna ředitele to asi ne vždy bylo dobře pochopeno, ale moji nejbližší kolegové věděli dobře kolik času a kolik peněz škole věnuji a že o protekci (nejen v tomto případě) nemůže být řeč.

Pokračovat ve čtení

Díl 3.: Proč jsem se před lety rozhodl pro učitelství…

Abychom se lépe poznali a ty jsi lépe pochopil(a), proč jsem se rozhodl dělat to, co dělám, musím se zmínit i o tom, jak jsem se vlastně k učitelství dostal.
Táta je dnes ředitel na základce na Stříbrníkách v Ústí nad Labem, ale když ještě „jenom" učil, brával mě často s sebou do školy. Trávil jsem tam proto docela hodně času a nikdy mi škola nějak nevadila. Občas mě vzal na nějakou školu v přírodě nebo na výměnu někam do ciziny. Tam se o mě starali starší žáci, kteří mě brali jako mladšího spolužáka. To bylo super…

Pokračovat ve čtení

Díl 2.: Z UJEP do USA

Přijímačkami na UJEP jsem z angličtiny prošel asi jen o dva body. Pamatuji si ústní pohovor s rodilými mluvčími v 5. patře na katedře anglistiky. Tony se mě tehdy ptal, proč tam chci studovat a já odpověděl něco jako: "Protože chci cestovat, najít dobrou práci a číst si víc o sportu v Americe." Mé odpovědi asi měli být: „Protože chci učit, mám rád děti a tak." Což o to, děti mám rád, určitě víc než zvířata ;-), ale v tu dobu jsem si nějak nedokázal představit, že bych mohl učit angličtinu. Vždyť jsem sám nic neuměl. Přijímačky z tělocviku dopadly úplně naopak. Moc bodů jsem neztratil a s přijetím na katedru tělesné výchovy nebyl problém.

Pokračovat ve čtení

Díl 1.: Střední škola

Je to asi docela úsměvné, ale střední školu jsem si vybíral podle tělocvičny. Střední průmyslová škola ve Staré ulici měla dvě velké, tak bylo jasno. Neodradil mě ani fakt, že přijímačky byly z fyziky a matiky. Když jsem končil základní školu, patřil jsem v těchto předmětech mezi „trojkaře“. U přijímaček jsem získal 1 a 2 z přijímaček a celé studium jsem měl pár dvojek a jen občas nějakou trojku.

Pokračovat ve čtení